Úvod

Výprava Slovensko 2009 se plánovala od začátku roku.Celý itinerář, kudy pojedeme, kam a kde se zastavíme, má na svědomí vedoucí výpravy Jožka.Původní trasa měla začínat v Čadci, přes Oravskou přehradu na Liptovskou Maru a odsud podél Váhu až do Trenčína.Nakonec došlo k menším úpravám trasy, ale kráse výpravy to neubralo.Já s Jirkou jsme vyjížděli již z Veselí nad Moravou po vlastní ose, Jožka s Martinem se k nám přidali druhý den na Makově.Poslední etapa přes Trenčín domů se musela zrušit úplně kvůli povinnostem některých členů výpravy.

Jožka Otrhálek - vedoucí výpravy
Martin Janošek - specialista na opravy duší
Jirka Hlůšek - specialista na opravy řetězů
Radek Bittner - překladatel

Jména jsou záměrně uvedena bez titulů.

Den1

A nastal ten tolik očekávaný okamžik sobota 27.6.2009, 9 hod.ráno.Vyrážíme směr Uh.Hradiště, Zlín, Vsetín, Velké Karlovice.Dnešní etapa byla jenom o tom, užít si jízdu na kole.Žádné dlouhé kopce.Jen jsme tak šlapali a užívali si to.V Kněžpoli jsme se stavili u Zbyňka na kus řeči, v Zádveřicích za Zlínem zase na oběd.Za Vizovicemi se mi zachtělo vyměnit si duši na kole, pak jsem si ji vyměnil ještě jednou :-).Asi nekvalitní duše, či co :-).Od Vsetína již pořád jenom podél Bečvy.Vsetínské Bečvy, abych byl přesnější.Pořád mírně do kopce až do kempu ve Velkých Karlovicích.Velké Karlovice-Machůzky, nejlevnější kemp na cestě v pěkném prostředí u potoka, pod lyžařským svahem.Ubytovali jsme se a zašli ještě na pivko probrat zítřek a zhodnotit dnešek :-).

Den2

A je tady neděle ráno.Nebe je nějaké divné, jenom spustit.Po nezbytné ranní hygieně opravdu došlo k tomu co jsme si nechtěně předpověděli.A tak jsme začali den ležením na chatce a čekáním na příhodný okamžik výjezdu.Kolem deváté hodiny jsme vyrazily směr Makovský průsmyk, místo setkání s Jožkou a Martinem.Výjezd v pohodě, čekání jsme trávili schováním před deštěm v autobusové zastávce.

A kluci dorazili!!!Za neustálého deště dali dohromady kola, navěšeli brašny, spacáky, foťáky a hlavně stativ!!:-) A okamžik výjezdu zachytil duchapřítomně Jirka.Jinak byl ten slavný okamžik zapomenut.Vyrazily jsme do údolí s tím, že tam snad pršet nebude.Déšť nás ale provázel s přestávkami celý den :-)

Ze začátku cesty jsme ještě různě dolaďovali uchycení věcí na kole.Projeli jsme Turzovku a v Čadci se před zesilujícím deštěm schovali do hospůdky na čaj.2/4 výpravy si dalo čaj s rumem :-).Hned se lépe dýchalo.Z Čadce směr Krásno nad Kysucou, Nová Bystrica.

První den jsme se stravovali především ze zásob z domova.Další dny už se vždy nějaký proviant dokupoval.Vyjímku tvořil náš vedoucí.Ten měl tolik zásob, že by vydržel celý týden bez civilizace :-).V některých částech cesty, když zrovna nepršelo, jsme jeli kolem pěkných autobusových zastávek jak vidíte.Ale když jsme nějakou kvůli dešti nutně potřebovali, byl tam jen rozbitý plechový přístřešek :-).

A perlička dnešního dne, přejet přes hřeben Kysuckej vrchoviny :-) Cesta byla krásná, nová, ani aut moc nejezdilo, dokonce i sluníčko na nás vykouklo.A asi to slunce způsobilo, že půl výpravy bylo z toho kopce úplně paf.Ani obraz ani zvuk.Jenom čím dál častější přestávky.Na horní fotce vpravo je nám už hej.Pivečko, kofola, česnečka, kuracia s rezancami a kapustnica.

Fotky níže pochází z nejlepšího foťáku, který s sebou Jožka měl. Vlevo je kostelík sv. Anny v Oravskej Lesnej, na který jsme měli výhled při konzumaci výše uvedeného menu a vpravo je výhled z našich chatek na břehu Oravskej priehrady. Mezi pořízením těchto dvou záběrů jsme samozřejmě zmokli, v dešti dělali defekt a za tmy přijeli do kempu :)

Den3

Až ráno jsme si pořádně prohlédli, v čemže jsme to vlastně spali:-).Chatka za 13, 50 Eur na noc.Kola musela spát venku :-(.Ve sprchách tekla pouze vařící voda, ale jinak kemp v pohodě, nakonec nebyl ani tak drahý.Jirka by Vám o tom mohl vyprávět:-).Zajeli jsme do Námestova doplnit zásoby, Jirka si hned po ránu cvičně udělal defekt a za pěkného počasí jsme se vydali na hráz.Tam jsme chvíli poseděli v altánku, udělali pár fotek, trochu se posilnili na cestu a vyrazili k dalšímu cíli, jímž byla Kvačianská dolina.Počasí ale během hodiny úplně otočilo.U Nižné už jsme oblékali věci do deště a déšť nás s menšími přestávkami provázel až do Kvačianské doliny.Nejprve jsme ale museli přejet přes Zuberec a při pohledu na sníh na vrcholcích jsme se už" těšili" na výstup na Velký Kriváň, který nás čekal pozítří.V Zuberci došlo na velký čaj, pro vyvolené s rumem, a vydali jsme se zdolat hřeben Chočských vrchů, které tvoří spojnici mezi Oravou a Liptovem .A postupně, jak jsme stoupali, tak nám houstl déšť.

Na fotografii vedle to vypadá jako by Jožka mlel z posledního, ale není to pravda.Po celou dobu výpravy nám ztrpčoval cestu jeden nejmenovaný spolupracovník, který našeho vedoucího neustále zahlcoval nesmyslnými a zbytečnými dotazy po telefonu.Jako nestranný pozorovatel jsem nabyl dojmu, že dotyčný si bez našeho Jožky pravděpodobně nevypíše ani stravenky na příští týden.Pokud se tyto telefonáty budou opakovat i v některé z příštích výprav, uvedu zde jeho jméno včetně fotografie.

Déšť nám neustával, tak jsme se ve vesničce Huty na chvíli ukryli pod vlnitý plech místní zastávky.

Kvačianská dolina před náma!! Řečeno slovy klasika:"To je ta dolina, na kterou se Jožka těšil už od Náchoda", vlastně od Makova.Tato dolina je známa především díky vodním mlýnům, nazývaným Oblazy, které se v této překrásné dolině nacházejí a ty byly také naším hlavním cílem.Údolí je sevřené vysokými skalními stěnami, které jsou v nejužší části od sebe doslova jen pár metrů.Cesta není pořád tak pěkná jak vidíte dole, ale za tu námahu to stálo.Jak jsme se blížily k mlýnům, pomalu se nám vyjasňovalo a na Oblazech už jsme i podřimovali v leže na lávkách.Jožka ne, ten fotil :-).Kola jsme museli nechat nahoře a k mlýnům jsme seběhli po strmé stezce.

Nedaleko těchto mlýnů je také tento vodopád.Martin samozřejmě neodolal se na něj podívat zblízka a neodradilo ho ani přebrodit potok v botách.Podivovali jsme se, že z toho mokrého žebříku v mokrých botách nehavaroval.Martin je prostě zkušený lezec.

Dole vidíte, jak vznikali ty nejlepší fotky vedle výsledek snažení.Vznik této fotky byl ale v ohrožení, protože při pěším sestupu k mlýnům se zapomněl nahoře u kol stativ.Přišlo se na to až dole.To ale Jožkovi nezabránilo, aby si výstup a sestup, mimochodem dost strmý, zopakoval a stativ si přinesl.Od tohoto okamžiku si Jirka vzal stativ za svůj a kam jsme šli, tam ho bral.

Počínaje dnešním dnem začala Martinova série defektů.Takže po návratu ke kolům si Marťa vyměnil duši, Jožka mu přišrouboval uvolněný nosič, a po zhodnocení stavu Martinových plášťů jsme radši pokračovali po kamenité cestě dolů pěšky.Ono také nebylo o co stát.Cyklostezka označená na mapě jako sportovní se né že nedala sjet, ale měli jsme problémy ji zdolat i pěšky :-). Na této fotce vidíte potok zařezaný do údolí ., to aby jste si udělali obrázek o převýšení k vodním mlýnům.

Dojezd na Liptovskou Maru už byl v pohodě.Po asfaltu, žádně hrozné stoupáky.Dali jsme si večeři za 6 eur včetně piva (kofoly), kochali se výhledem z terasy na Západní Tatry a šli spát do chatky za 30 eur pro všechny.Mimochodem, dosti prostorné chatky.Ve sprchách byla teplá voda, všechno o.k.

Den4

A máme tady další den.Dnešním cílem bylo dojet do základního tábora pro výstup na Velký Kriváň, kempu Trusalová.Při ranní cestě kolem Liptovské Mary jsme sledovali nízkou oblačnost, která se povalovala všude kolem a tak jsme fotili a fotili, rychle než slunce rozpustí. Vlevo pohoří Chočských vrchů, vpravo Liptovská Mara.

Při dojezdu na hráz vodní nádrže Bešeňová už bylo po nízké oblačnosti a sluníčko nám začínalo pěkně připalovat.Jirka se najednou z ničeho nic rozhodl, že si roztrhne řetěz.A podařilo se!!:-) On je prostě šikovný.Tak jsme měli chvilku volno od šlapání.

Liptovská Mara a Bešeňová jsou spojené vodní nádrže, které slouží jako přečerpávací elektrárna, něco jako naše Dlouhé stráně v Jeseníkách. Z Bešeňové jsme se vydali hledat tzv.Bešeňovské travertiny, což měli být nějaké vápencové šutráky trčící ze země.Dole vidíte Jožku jak se rozhlíží, když už ty šutry budou.

Samozřejmě, že jsme našli, nebo spíše Jožka je našel.Nás to moc nebralo, tak jsme počkali u kol ve společnosti živých sekaček trávy.Jirka hlídal kola, já se cpal makovým závinem, což jsem ostatně dělal při většině zastávek, Martin fotil ovce a bača se psem nás pozorovali jako atrakci.

Další naší zastávkou byla vesnička Lůčky a přímo uprostřed ní tzv.Lůčanský vodopád.Místo je to asi celkem navštěvované, protože při průjezdu obcí aniž jsme se ptali lidé nám sami ukazovali kudy máme jet.:-) A z ničeho nic, uprostřed vesnice se najednou objevil.Připadalo mi to jako taková odpočinková zóna pro místní důchodce:-).Okolo lavečky ve stínu stromů, pohodička před polednem, fotografie nahoře je potůček, který za to všechno může :-).

Od Lůčanského vodopádu jsme se vydali směr Ružomberok, kde jsme udělali největší chybu výpravy.Samozřejmě, že jsme si z toho vzali ponaučení.Měli jsme dilema.První hrad Likavá a potom oběd, nebo oběd a potom hrad.Jelikož to i vypadalo na bouřku, vyhrál to oběd.Ale po obědě už se nikomu šlapat do kopce nechtělo.Tak hrad Likavá nám zůstal na některou příští výpravu.Protože se nám nechtělo na hlavní silnici, často jsme zkoumali mapu jak dále. Na dalších snímcích je vidět čím jsme se bavili, když Jožka fotil.

A co fotil v tu dobu, je na levém dolním snímku.Je to hora Šíp v Oravské vrchovině a vedle ní obec Stankovany.Vpravo je vidět rozmáznutý vlak na hlavní trati do Košic.Vlaky jezdily každou chvíli, jak v Praze metro :-). Dole je soutok Oravy a Váhu.Který asi Orava a který je Váh?? :-) :-)

Od soutoku obou řek už jsme museli pouze po hlavní až do Trusalové.Po cestě nás Jožka zavedl do zatopeného Šůtovského lomu, který je vyhlášeným potápěčským eldorádem.Jeli jsme tam hlavně kvůli Martinovi, ale on do vody nevlezl.Prý je to moc malé na monoploutev a on ji měl až na spodu brašny.Pěkné, pěkné.Příště Tě zas někam zavedem...Tak jsem do vody vlezl aspoň já, a to jak do zatopeného lomu, tak do potoka v kempu.Ale v kempu to snad ani nebyla voda.To byl led, který zapomněl, že má být tuhý.

Chatky v kempu nad kempem majestátný Velký Kriváň 1709 m.n.m..Nejvyšší vrchol Malé Fatry.Náš zítřejší cíl pěšího výletu.A naše chatečka , která nám byla společníkem po dvě noci.

Den5

Tento den byl bez kol.Nehrozily nám žádné defekty, přetržené řetězy ani hlavní silnice.Budíček vyhlásil vedoucí už na 6 hod.ranní a v 7hod.se vyráželo.Každý člen výpravy měl přesně stanovený úkol.Jožka si nesl foťák s objektivy a barevnými sklíčky.Jirka se podvolil vynést nahoru 5kg stativ a já s Martinem jsme se střídali v nesení části zásob.

Začalo to příjemnou cestou bukovým lesem, ta se ale později změnila ve výstup po lyžařské sjezdovce, na sluníčku a na té jsme se pěkně zapotili:-).Samozřejmě jsme dělali pravidelné přestávky, protože už nejsme nejmladší :-), a také proto, že nás Jožka postrašil vysokohorskou nemocí:-).

Ze sjezdovky jsme si vyfotily nízkou oblačnost, jak se přelévá z jednoho údolí do druhého, a potom už jsme se dostali pod horu Chleb, kde se samozřejmě fotilo také a my měli čas chvíli zadechnout :-).Foťáky jsme měli všichni, ale my to měli vyfocené již v době kdy se Jožka rozmýšlel, jestli to má cenu rozbalovat nebo ne. Jožkova teorie focení: Dělej fotky pouze s pomocí stativu jen tak si pořádně rozmyslíš, jestli to co chceš fotit, vůbec za to stojí:-)" Výsledky jeho snažení jsou níže.

Vlevo hora Chleb 1646 m.n.m., vpravo Velký Kriváň 1709 m.n.m

Naštěstí se před námi zjevila chata a měli tam i točené pivo :-).Samozřejmě, že i kofolu.Doplnili jsme tekutiny a vyrazili do Snilovského sedla, po kamenité cestě, která traverzovitě stoupala po úbočí, což vidíte na dalších snímcích.

Až do sedla jsme nikoho nepotkali, teda kromě jednoho běžce, který nás při cestě navrch předběhl.V sedle najednou rodinky s dětmi, důchodci...No jo, ona tam jde z druhé strany lanovka!!:-) Ale to před námi Jožka zatajil!!:-). Ze sedla na Kriváň už to bylo, co by kamenem dohodil a zbytek došel:-)

Pohled z Velkého Kriváně na Velký a Malý Rozsutec, nahoře vlevo , Malý Kriváň, nahoře vpravo.Níže jsou vrcholové fotografie členů naší výpravy.

Z Velkého Kriváně jsme přešli na vrchol sousedního Chlebu a po hřebeni až do Sedla za Hromovým Potom jsme sestupovali traverzovitě po úbočí, nohy mě bolí ještě teď, když si na to vzpomenu :-)

Úbočí neúbočí, sráz nesráz, fotit se musí v každé situaci Níže je vidět pěšina, po které jsme postupovali směrem ke konci světa, aspoň se mi to tak jevilo :-).Byl to sešup do Šůtovské doliny, a když říkám sešup, myslím to vážně :-)

Zhruba v půli cesty jsou tzv.Mojžíšove prameně.Z ničeho nic na louce najednou vytéká potok.Tomu se nedá říkat pramen, to je zrovna potok.Posuďte sami.Jožku to samozřejmě zaujalo, tak jsme měli pauzu :-) :-) No a poslední dnešní zastávka, Šůtovský vodopád.Měří 38m a je nejvyšší na Slovensku. Pro úplnost při zpáteční cestě do kempu přes Šůtov nás samozřejmě, jako každý den chytla bouřka.Ale pochváleny budiž autobusové zastávky, i když tato zrovna neměla boční stěny :-).

Den6

Ráno jsme se rozloučily s kempem Trusalová, který spolu s Liptovskou Marou patřil nejlepšímu ubytování na cestě.A začali jsme adrenalinovým přejezdem z Vrůtek na Strečno po E50.15km šíleného provozu s kamiony.Aby toho nebylo málo uprostřed cesty bylo jakési malé plastové svodidlo, které se nedalo přejet, takže když jel kamion, museli jsme najet až ke svodidlům a zastavit.

Naštěstí v Martině byly asi semafory, protože auta jezdila v určitých intervalech.Projela kolona a pak byl chvíli klid.Čas pro nás.Maximální rychlostí vpřed a neustále se ohlížet, jestli něco nejede.Ve Strečně už toho bylo až až, a proto pryč z hlavní, hledat alternativní trasu.A také jsme ji našli :-)

To je ona!!!!!! Naše zkratka!!!! Poslední slova co jsem slyšel byla " Jeď první, ty máš mapy. Vzpomínky na naši zkratku vydržely na kole až na Vršatec Jinak cesta celkem normál, pořád nahoru a dolů.V Lietave si Marťa udělal defekt a už jsme mířily do Roháčského sedla, které nám stálo v cestě na Sulov.Zase kolem nás kroužily bouřky ale starousedlíci tvrdily, že z toho pršet nebude.Dali jsme na ně a vyšlo to.Dnešek byl jediným dnem, kdy jsme na Slovensku nezmokli.

Výjezd do Roháčského sedla se postupem času změnil ve výstup do sedla.Těšilo nás, že alespoň počasí se umoudřilo, vysvitlo sluníčko a v lese bylo fajn :-), a už jsme se těšili na ten parádní sjezd do Sulova.Na protější stránce jsou výhledy z Roháčského sedla na Sulovské skály.Kudypak asi vede cesta dolů??? Ze sedla se odvážila sjet pouze 1/4 výpravy, zbytku při pohledu na "cyklostezku" sportovního střihu ztuhl úsměv na tváři a jak si kola pěkně vytlačili nahoru, tak si je zase stlačili dolů.Dole jsem na ně musel čekat:-) :-) Jsou to brzdy.

Ze sedla jsme sjeli těsně nad Sulov a dali si malou fotografickou zastávku.Plán na zbytek dnešního dne byl sjet dolů, dát si pivo, ubytovat se a případně vyrazit ješte na hrad Sulov.

A tak jsme vyrazili.Na kolech, jen tak nalehko, páni to byla jízda.Dojeli jsme až na parkoviště, kde jsme kola zamkli v lese, aby nebyla na očích a vydali se vzhůru po zelené turistické značce.Sami vidíte, jaký byl terén a po včerejším výstupu na Kriváň si to naše nohy opravdu užily.

Tady jsou ty největší lákadla.pro které se sem jezdí.Hrad Sulov a Gotická branka

To, že je tady nějaký hrad jsme poznali až nahoře.No oni to byly pouze jakési zbytky, co připomínali stěny.Z větší dálky nic neuvidíte.Dole je vesnička Sulov jak ji zachytil Martin z hradní věže :-).

To, že nám výstup dal pořádně zabrat je vidět dole.Co já, já jsem byl vyslečený pořád, ale Jožka je do půl pasu!!! a to bývalo pouze při mimořádných chvílích a při velké zátěži.Jedna taková zajímavost, Jirka zase nesl Jožkovi stativ.A Josef všechny fotky udělal bez stativu, prý je dost světla.Tak aby se využil aspoň na něco, udělali jsme společné foto na hradě a Jirka si mohl tu traverzu jak jsme našemu milému stativu začali familierně říkat, zase snést dolů :-).

Den7

Probudili jsme se do krásného slunečného rána, vrátili jsme paní domácí nafukovací matračku, na které jsem musel spát, protože chatka byla jen pro tři.Když už jsme u toho.Kemp na Sulově byl jednoznačně nejhorší a nejdražší na naší cestě.Sociálky, hrůza vzpomenout.Sprchy, wc, všechno.Jedine pozitivum byla večeře.To musíme paní domácí nechat, večeře byla výborná.Ale dost chvály a kritiky, hurá na kola.Dnešní nocleh by měl být na Moravě.Čekalo nás nějakých 80km.První v cestě nám stál hřeben Strážovských vrchů, který jsme zdolali střídavě na kole a pěšky.Pohled do údolí, kam budeme sjíždět, byl příjemný

V údolí tzv.Manínské úžině nás čekala Kostolecká a Manínská Tiesňava.Jednalo se o průjezd mezi skalami, který byl tak akorát pro jedno auto. Takto vypadá vjezd do Kostolecké Tiesňavy.

A tady máme Manínsků Tiesňavu.Šířka pouze 3, 7m.Průjezd pouze po dřevěném mostě, pod kterým je potok.Tyto dvě úžiny (Tiesňavy) oddělují vesničky Kostelec a Vrchteplá od civilizace.Myslím, že problém s hustou kamionovou dopravou tam určitě nemají.

A jedeme k Váhu směr Považská Bystrica.Považský hrad stojí stále na svém místě a asi ještě chvíli bude.Všude kolem ale probíhá čilý stavební ruch na stavbě dálnice.Dálnice povede nad Považskou Bystricou.Až bude hotová, určitě se sem zase zajedu podívat si to vyfotit.Slováci jsou prostě machři.

Cesta z Považské podél vodní nádrže Nosice trochu nuda.Pořád po hlavní, podél břehu až na hráz, kde se Jožka snažil zaujmout kapitální kapry, co se vyhřívali na sluníčku u hráze, házením kousků rohlíku, ale bez úspěchu, Projeli jsme Půchov, Lednické Rovné a odbočily na Červený Kameň.A začal bouřkový čas.Bouřka zleva, sedíme v Tuchyni na zastávce, zatím bez deště.Trochu popojedem.Mikušovce, bouřka zprava, sedíme na zastávce.Zase nic.Jedeme na Vršatec.Stoupák jak blázen.Vyšlo sluníčko, ještě že jsme v lese.Jirka nasazuje na únik, chce roztrhat peloton, ale my se nedáme, necháváme ho ujet a radši jdeme pěšky.Osvěžujeme se v potůčku u cesty a tlačíme kola do Chotučského sedla.

To jsme ještě netušili, že další osvěžení je na cestě :-) :-).Jsme na vrchu!! Konečně. Na mě káplo!! Na mě také!! Najednou z ničeho nic rána jako z děla kousek od nás a spustila se taková průtrž, že jsme byly v momentě mokří do nitě! Myslím to vážně.Rychle k lesu, aspoň trochu se schovat.No jo les, on tam sice byl, ale v takovém svahu, že se tam nedalo udržet bez toho abych se nedržel stromu. " Nedrž se toho stromu, když sem udeří blesk, schytáš to také" "Kurňa Josefe neštvi mně!!A jak tady mám asi tak stát???, když jste si ty lepší místa zabrali!!":-):-) Bouřka přeletěla a jak vidíte nahoře, přežili jsme ji ve zdraví a dobrá nálada nás neopustila. Vyšlápli jsme ještě kousek na Vršatské Podhradie a odtud až na samotný Vršatec.

Na levé fotce jsou Vršatské Bradlá a na fotce vpravo samotný Vršatec

Vyšlo nám zase sluníčko.Něco jsme na Vršatci pojedli z vlastních zásob a čekal nás pěkný sjezd na Červený Kameň.Pod Vršatcem jsme si razili cestu kolem procházejících se krav po místní komunikaci, ale jinak v pohodě.

Jirkovi se toho dnes ještě zdálo málo, tak se rozhodl nám zase ukázat, jak se trhá řetěz.Podařilo se to.V zatáčce.Kousek před sjezdem :-) Sjezd na Červený Kameň, odkud jsme Vršatec startovali, byl už v pohodě.Odsud zase do kopce až na Moravu, na Radošín, kde nám Michal domluvil nocleh na chatě.Měli tam nějakou opékací akci a čtyři cyklisti se tam prý ještě vlezou :-).Tak jedem.Ale Marťovi se nechtělo, takže co?Ano defekt.Ale tentokrát měl štěstí.Jelikož Michalovi se zdálo, že nějak nejedem, skočil do Tranzita a jel nám naproti.Naložili jsme mu Martina i s kolem, naše batohy a jen tak nalehko se vydali na Radošín.Bez batohů, paráda Spali jsme v postýlkách, opékali špekáčky, pili pivečko, i nějaká štamprlka byla :-)

Den 8

Ráno jsme se vzbudili do krásného sobotního rána.Poslední den začal pěkným sjezdem a následným krátkým stoupákem na Nedašovu Lhotu."Co to syčí? "To je kofola, co máte ve flaškách? Nebyla to kofola.Marťa si opět vyměnil duši a jedeme z kopce.Pod kopcem si Marťa zase cvičně vyměnil duši, další defekt.Brumov- Bylnice, Slavičín, Bojkovice, Uherský Brod, cesta jak na houpačce, co si vyšlapeš, to si sjedeš a pořád dokola.V Bojkovicích ale nastal důležitý moment výpravy.Marťa se konečně rozhodl pro koupi nových plášťů.Zbytek trasy do Kunovic byl už bez Martinových překvapení.Dokonce i Jirka už přestal trhat řetězy.:-).Výprava byla slavnostně zakončena v Kunovicích v OK baru, u pivečka a kofoly.

Závěr

Co říci závěrem:

Najeli jsme celkem 580 km
Na pěších výpravách jsme zdolali kolem 35 km.
Celkově jsme nastoupali 5500 m.
Zmokli jsme celkově " Furt", kromě čtvrtka :-)
I přes velké Staňovo varování a naši usilovnou pátrací činnost jsme nepotkali žádného medvěda.

Jožka splnil očekávání a nedal si ani jedno pivo.I já splnil očekávání a nedal si ani jednu kofolu.
Martin splnil očekávání na Oravě, kde si zaplaval ve vodě, ve které si ostatní tak akorát to pivo chladí.(cca 12°C)
Jirka splnil očekávání a jako jediný z nás se nebál fotit i za jízdy.

Předsevzetí pro příští výpravu:

Radek: Nekoupím si pláštěnku i přesto, že jsme tolikrát zmokli.:-)
Jožka: Nekoupím si stojan na kolo i přesto, že mně ho pořád musel někdo držet, myslím to kolo.:-)
Ale vážně uvažuji o tom, že Jirkovi pořídím lehčí stativ (traverzičku s uhlíkových vláken):-)
Martin: Nekoupím si blatníky i přesto, že ty stávající se ukázali jako málo účinné.:-) Jirka: Koupím si nový řetěz, zadní pastorek, nové pláště, duše, brzdové špalky.....:-)

Jinak výpravu považuji za velmi zdařilou a úspěšnou.Oceňuji především pečlivou přípravu itineráře, který se nám dařilo každý den dodržovat i přes časté dešťové zastávky.Ukázalo se, že Jožka není v plánování žádný amatér.Sice bych měl připomínku k některým jeho zkratkám, ale už to opršelo a co ne, to umyla wapka :-).

Důležité upozornění je ohledně slovenských cyklostezek, které jsou ve velké míře po polních cestách (blátivých), maximálně jsou zpevněné hrubým kamenem.Pak sice nejsou blátivé, ale jízda po nich je zážitek.Členění stezek na rekreační, sportovní a expert je také poněkud zavádějící.Vyzkoušeli jsme si, že sportovní stezka se místy né, že nedá vyjet, ale ani sjet.Takže stezka s označením expert je pravděpodobně sjízdná pouze s pomocí cepínu a maček.

Jsem rád, že se výprava uskutečnila v tomto složení, že díky přesunu termínu se mohl zúčastnit i Jirka a už se těším na další itinerář z pera našeho Jožky.

Radek, sepsal a poskládal fotky za sebe
Jožka, provedl odborné korektury textu a fotografií
Jirka a Martin, poskytli důležité informace
Lucka, zkontrolovala po nás i a y s a z atd.zkrátka pravopis ( v knižním vydání )

Table of Contents